Vítejte poutníci, jež přicházíte, a slyšte příběh o osudu, který stihl naši zemi, království Danar zvanou.

Kdysi dávno před mnoha věky, kdy klid okolních lesů rušilo jen šumění větru a zurčení vody v bystřinách, otcové našich otců připutovali v tato místa. Společně vlastními silami počali z lůna matky země budovat pilíře mocného království. Každý, nápomocen jeden druhému, muži po boku ženám, ženy po boku mužům, tak pomalu rostlo jejich dílo. Každý, kdo zavítal do jejich království, byl udiven jejich svorností, pracovitostí a láskou, kterou jejich země oplývala, a pověst o jejich díle se rychle šířila do všech koutů světa.  

Až jednoho osudného dne přiletěl velký drak. Všechen lid ho beze strachu vítal a zahrnul dary stejně jako každého tvora, který kdy vstoupil na půdu království. Aby nalezl klid od věčných pronásledovatelů, poskytli mu útočiště ve staré věži stojící v nitru království.  Drak, který doposud nebyl zvyklý na takovou vstřícnost s podivem sledoval jejich život a počínání a jednoho dne řekl: „ Můj život pamatuje mnoho věků a ještě nikdy nepoznal takový soulad a harmonii u obyčejných smrtelníků. Vaše království zasluhuje dar nejcennější, jenž život věčný pro všechny z vás přinese.“ A předal lidu zlatou karafu, v níž byl ukryt pramen zázračné moci, jenž mrtvé křísil a nemocné uzdravoval.

Od těch dob nebylo již smutku a žalu v království, nebylo nemocných a raněných a každý plným douškem užíval radostných chvil života. Avšak dar, který karafa přinášela, počal nahlodávat pevné pilíře nesoucí osud království. Všechen lid vědom si své jistoty ustal ve svém díle a počal užívat slastí života. Neřest a klam, zášť a nenávist jako krutá nemoc pohlcovali den za dnem celé království a každý, kdo okusil z pramene věčnosti, chtěl pít stále více a více. Muž schopen zabít syna, bratr bratra, jen aby se mohl z karafy napít. A tehdy vystoupil drak z věže znechucen tím, co vidí, a řekl: „ Protože jste neuměli moudře naložit s mým darem, budiž na vás uvalena kletba jako trest za vaše počínání. Od těchto chvil jest vaše království zatraceno, dokud se nenajde ten, kdo mu můj dar navrátí. “  Po těchto slovech uzmul zlatou karafu a odletěl. A když lidé přišli k jeho domovu, nalezli jen dveře zamčené pevně na šest zámků. Nikdo je nedokázal otevřít. Zvěsti o tom, kde jsou klíče uschovány, nedaly nikomu spát, zatímco království den ode dne chřadlo pod tíhou kletby. Náš král vyslal své nejvěrnější, aby hledali karafu i klíče, ale nikdo se nevrátil. Dlouho jsme se my kněží modlili, abychom odvrátili osud naší země, ale marně. Království stále chřadlo a král po dlouhém čekání podlehl zlé nemoci. Zůstala jen královna, která s námi kněžími stále čeká, že nalezne toho, kdo osud země zachrání. Nyní stojíte před námi vy jako poutníci odhodlaní zkusit štěstí a v našich srdcích opět svitla naděje. Snad budete těmi vyvolenými a prolomíte tíhu kletby. Protože jste cizinci v naší zemi, vaší ochranou a záštitou budou čtyři zástavy našich nejvlivnějších rodů Tórů, Kyrsálů, Gavelsů, a Distérů. Na cestách naší zemí vás bude provázet Dilagar, muž znalý našich zvyků a všech koutů naší země, a Naris, žena znalá všech jazyků všech jejích obyvatel. Oni vám budou nápomocni při všech nesnázích.

Vystupte zástupci rodů a převezměte vaši zástavu. Nechť vás provází na vaší cestě.

A nyní se vydejte do všech směrů a hledejte, kde zanechal drak klíče od staré věže. Snad v ní nalezneme spásu našeho království. Hodně štěstí na vaší cestě.

Legenda o království Danar zvaném

 © Aleš Nový